Výlet za obzor
Příběh nás zavede na poušť, kde žili malý velbloud a jeho strýček. Dvě děti vepředu předvedou cvik velblouda, potom se postaví a rozmlouvají.Ostatní stojí.
Malý velbloud se pořád na něco vyptával:
„Strýčku, je poušť vždycky žlutá?“
„Ano, až na pár trsů zelené trávy.“
„Strýčku a je obloha vždycky modrá?“
„Ano, většinou ano.“
„Strýčku, co je za obzorem?“
„Asi další poušť a písek.“
„A strýčku…“
„Proč se mě pořád ptáš! Proč se nejdeš projít, tvé otázky jsou otravné!“
A malý velbloud tedy šel. Na výlet si vzal batůžek se svačinkou.
Došel k moři. Tam uviděl zvířátka s kterými se skamarádil: RYBU, ŽELVU, KROKODÝLA a mořského ORLA.
Děti předvádějí zvířata.
Pověděl jim svůj příběh, jak se vydal na výlet podívat se, co je za obzorem. Zvířátka mu ukázala loďku, která byla kousek opodál a velbloud se tak mohl dostat dál za moře.
Píseň Zlatovláska – VESLOVÁNÍ.
Potom se kamarádi rozloučili a ŽELVA mu dala za všechny dárek na památku mořskou mušličku. Velbloud si ji schová do batůžku.
Za mořem byla savana, kde velbloud potkal další zvířata: OPICE, ŽIRAFA, TYGR, LEV. Děti předvádějí zvířata.
Malý velbloud jim vyprávěl svůj příběh a potom se PROBĚHLI PO SAVANĚ.
Některé děti drží kruhy na prolézání, ostatní prolézají a přeskakují kruhy na zemi. Nakonec se velbloud vydal na další putování, rozloučil se s novými kamarády a LEV mu za všechny věnoval na památku velkou kost. Velbloud poděkoval a schoval ji do batohu.
Malý velbloud šel stále dál a došel k lesu. V lese bylo plno STROMŮ, které z poště vůbec neznal. Děti stojí jako stromy, drží se ve dvojici za ruku.
Najednou uslyšel nějaké houkání, to byla SOVA. Pak zahlédl ještě další zvířátka: HADA, SRNKU a ZAJÍCE.
Se zvířátky si zahráli na SCHOVÁVANOU za stromy. Půlka dětí zvířátka, půlka stromy. Děti probíhají mezi stromy, na triangl výměna.
Když nastal čas loučení, věnovala mu SRNKA lísteček na památku. Velbloud poděkoval a dárek schoval k ostatním.
Nakonec došel velbloud až k horám. HORY byly hodně vysoké. Děti cvičí střechu. Padal tam SNÍH a foukal studený VÍTR. I v horách potkal velbloud nového kamaráda – MEDVĚDA.
Dvě děti:
„Jaký tady máte zvláštní písek? Je bílý a studený.“
„To není písek, to je sníh. Víš, co je to sněhová koule?“
„To nevím.“
„Sněhová koule je tohle a je s ní pěkná zábava, můžeme si zahrát KOULOVANOU.“
Děti se koulují papírovými koulemi.
Nakonec medvěd věnoval jednu sněhovou kouli velbloudovi na památku. Ten byl rád, že ji může ukázat strýčkovi. A jen co si na něho vzpomněl, hned už pospíchal zpět k domovu.
Hudba, děti jdou v kruhu.
Dva velbloudi se opět sejdou na poušti.
„Ahoj strýčku“
„Ahoj, už jsem si dělal starosti, kde jsi tak dlouho.“
„Promiň, ale zažil jsem velké dobrodružství.
Potkal jsem spoustu nových kamarádů a dostal od nich zajímavé dárky.“
Omluvil se velbloud strýčkovi a vyprávěl mu o nových kamarádech a o dárcích, které od nich dostal na památku.
Velbloud vytahuje dárky z batohu, ale když chce vytáhnout sněhovou kouli, je z ní jen kaluž vody.
„Tak to byl sníh a už je z něho jen voda.“
„Co je to ten sníh?“
„To je jako písek, ale je to bílé a studené.“
„Tak to je zajímavé, to se musím na něj jít také podívat.“
„Výborný nápad, aspoň poznáš všechny mé kamarády!“
Děti se zařadí a všichni se ukloní.